Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kořeny airsoftu sahají do Východní Asie konce 80. let 20. století, obzvlášť pak do Japonska, kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha oblastech Asie dodnes velmi oblíbený (např. Japonsko, Čína, Hong Kong, Tchajwan, Macao, Jižní Korea a také v některých částech Filipín a Indonésie). Většina airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě z těchto zemí.

Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely, později se začaly sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové semi-automatické a plně automatické. Průlom přinesla firma Tokyo Marui s vynálezem systému AEG (viz níže).

 Pravidla

Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, zvednout obě ruce a nejkratší cestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči se za mrtvé nesmí vydávat.

Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování.

Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů, například eliminace soupeřova týmu, získání vlajky, záchranná mise atd.

 Způsoby smrti

Hráče lze „zabít“ (vyřadit ze hry) následujícími způsoby:

  • Zásah kuličkou – Hráč je vyřazen, pokud je zasažen vystřelenou kuličkou do jakékoli části těla či výstroje (včetně batohů, sumek atp.), kromě zbraně či helmy.
  • Zásah střepinou – Pokud v okruhu 5 m od hráče na otevřeném prostranství, nebo v okruhu 10 m v uzavřené místnosti dopadla imitace výbušniny (granátu), hráč je mrtvý. Dalším možným způsobem zasažení střepinou může být zasažení imitací střepiny i na větší vzdálenosti než jsou uvedené (např. při použití sádrové pyrotechniky).
  • Bodnutí – Bodnutím se myslí plácnutí rukou (imitování dýky) či dotyk zbraní (imitování bajonetu). Bodnutí platí pouze v případě, kdy o útočníkovi oběť neví (tzn. nejčastěji zezadu).
  • Vzdání se – Pokud nemá hráč prakticky žádnou naději na útěk či na záchranu života, může se sám vzdát. Nejčastěji to bývá, když ho k tomu někdo z nepřátelské strany vyzve.

 Výbava

Hráč airsoftu v plné výbavě
Hráč airsoftu v plné výbavě

Základní výbavou hráče jsou ochranné brýle na oči, jejichž nošení je ve hře povinné (chrání před zranění kuličkou letící rychlostí okolo 80 m/s i více), zbraň na bázi vzduchovky a zpravidla maskovací oblečení. Pokročilejší hráči pak používají imitace granátů (petarda zalitá v kusu sádry, popř. petarda obalená v hrachu a dalších materiálech, které nejsou nebezpečné) či min (jednoduché trhací provázky s malou rozbuškou či jinou slabou pyrotechnikou), plynové masky, vysílačky, nosné systémy, noční vidění, dýmovnice atd.

 Zbraně

Zbraně používají jako munici plastovo-keramické kuličky o průměru 6 nebo 8 mm a různých hmotnostech. Například pro pistole se používají kuličky s hmotností 0,12 g, ale i 0,20 g nebo 0,25 g. Pro pušky nebo samopaly jsou nejpoužívanější kuličky s hmotností okolo 0,25 g. Jelikož po bitvě vystřílená munice zůstává na hřišti (přičemž boj často probíhá ve volné přírodě), lze mluvit o neekologičnosti airsoftu; z toho důvodu se však vyrábějí i náboje s kratší dobou rozkladu.

Zbraně se dělí do tří skupin podle toho, čím jsou poháněny: manuální, elektrické nebo plynové. Dříve byly nejpopulárnější plynové zbraně, ve kterých se munice vystřelovala hnacím plynem doplňovaným z plynových lahví (tomuto stylu se v angličtině říká classic airsoft), dnes jsou ale nejpopulárnější zbraně elektrické, které mají vyšší spolehlivost a často i dostřel.

Airsoftové zbraně jsou většinou vyráběny jako modely skutečných zbraní v měřítku 1:1, takže jsou od skutečných zbraní obtížně rozeznatelné. V Česku jsou zákonem klasifikovány jako plynové zbraně kategorie D, takže jsou prodejné až od 18 let. Pokročilejší hráči si zbraně dovybavují rozličným vybavením (optiky, svítilny, lasery, …) po vzoru jejich skutečných obdob.

 Základní dělení zbraní

  • Krátké manuální – Krátké zbraně, které je potřeba po každém výstřelu ručně natáhnout. Fungují na principu stlačeného pístu, který uživatel ručně natáhne (pump-action). Jedná se o nejlevnější kategorii airsoftových zbraní, která se vyznačuje nízkou kadencí a obvykle i dostřelem. Nejběžnější úsťová rychlost těchto zbraní se pohybuje kolem 60 m/s. Používá se munice 0.12, 0.20 a 0.25.
  • Dlouhé manuální – Dlouhá verze manuálních zbraní, oproti krátkým mají podstatně větší dostřel, občas srovnatelný i s AEG. Jsou dvakrát až třikrát dražší než krátké manuály. Uváděná úsťová rychlost těchto zbraní je maximálně 90 m/s. Používá se munice 0.20 a 0.25.
  • Manuální odstřelovačky – Opakovací pušky s manuálním pohonem fungují sice na stejném principu jako ostatní manuály, ale jsou to nejpřesnější zbraně, které si lze pořídit. Často cenou i úsťovou rychlostí převyšují AEG. Úsťová rychlost zbraně v základu bývá 90 m/s a víc. Jdou dobře vylepšovat. Používá se munice 0.25 a těžší. Odstřelovačky se však vyrábějí i s plynovým či elektrickým pohonem.
  • Plynové – U plynových zbraní je kulička vystřelována tlakem plynu, jehož skladovací nádoba je obvykle součástí zásobníku. Převážná většina těchto zbraní je schopna poloautomatické střelby (některé starší zbraně je nutno natahovat a některé novější jsou i plně automatické) a má větší dostřel než manuální zbraně. Za hlavní nevýhodu těchto zbraní je považována nutnost doplňování plynu a jeho různé fyzikální vlastnosti při různých teplotách. Tyto zbraně mají také nejčastěji ze všech airsoftových zbraní zabudován zpětný ráz (blowback), který jinak chybí. Úsťová rychlost těchto zbraní je různá, od 60 m/s až po 150 m/s. Tyto zbraně však téměř nelze vylepšovat.
  • Elektrické (AEG/AEP) – U těchto zbraní je píst poháněn vestavěným elektromotorem, který je napájen malou baterkou. Dostřel mají obvykle okolo 40–45 metrů (v základní verzi). Jsou relativně přesné a snadno se do nich dokupují další vylepšení (upgrade). Standardní úsťová rychlost v základní verzi se pohybuje kolem 90 m/s. Používá se munice 0.20 a těžší. Patří k nejpoužívanějším zbraním. Zbraně AEP fungují na stejném principu, ale kvůli nutnosti menšího mechanismu jsou slabší, v základní verzi dosahují přibližně 65 m/s. Mezi AEP patří elektrické pistole a malé samopaly (MP7 a vz. 61 Škorpion).

 Střelivo

U kuliček se udává rozměr (6 nebo 8 mm) a hmotnostní číslo (0.12, 0.25 atd.), které udává přímo hmotnost kuličky v gramech.

Někteří výrobci kuličky leští a potahují vrstvou silikonu, jiní vyrábějí tzv. BIO střelivo, které se v přírodě snáze rozkládá (je však o něco dražší).

Mezi výrobce 6mm střeliva patří firmy Marui, ICS, Guarder, Excel, Warrior, Super King, UHC, King atd. 8mm střelivo vyrábějí např. firmy Marushin či Maruzen.

 Pojmy

V airsoftovém světě se používá mnoho termínů a zkratek z reálného vojenského prostředí. K základním termínům patří

AEG 
Automatic Electric Gun (automatická elektrická zbraň)
AEP 
Automatic Electric Pistol (automatická elektrická pistole)
CQB 
Close Quarter Battle (boj v uzavřených prostorách)
GBB 
Gas Blow Back (plynovka se systémem BlowBack)
NBB/GNB 
Non Blow Back (plynovka bez systému BlowBack)
BlowBack 
systém u plynových pistolí, který umožňuje zpětný pohyb závěru při střelbě
Tlačák 
tlačný zásobník pro AEG, který má menší kapacitu, ale nemusí se „dotáčet“ a nechrastí
Točák 
natahovací zásobník pro AEG, který má velkou kapacitu, ale musí se průběžně „dotáčet“ a chrastí
Hop-Up 
zařízení udělující kuličce zpětnou rotaci, která narovnává balistickou křivku, podstatně zvyšuje dostřel.
Semi/Auto 
jednotlivé rány / automatický mód střelby
PMR 
Personal Mobile Radio (vysílačka)